V Podještědí i Pojizeří se kroje dělily na sváteční (pro nošení do kostela), polosváteční (k tanci u muziky) a všední kroj (pracovní).
Folklorní soubor JIZERA používá všechny 3 základní druhy zmiňovaných krojů ušitých v podobě, v jaké se nosily v druhé polovině 19. století. Na krojích, které nosíme při našich vystoupeních, nelze přesně definovat, zda se jedná výhradně o kroj podještědský, pojizerský či podkrkonošský. Všechny tyto tři regiony byly spolu úzce propojeny a kulturně a společensky se ovlivňovaly. I části krojů se sobě v mnoha případech velmi podobají. Při výběru vzhledu našich krojů jsme volili ty nejzajímavější části daného oblečení (pokud se dalo vybírat mezi několika typy), které však přesně reprezentovali celou naši oblast působení. Samozřejmě jsme museli přihlédnout k aktuálnímu použití krojů a přizpůsobit výběr daných materiálů dnešní době a nabídce.
Při vystoupeních používáme především kroje sváteční polosváteční. Dále máme k dispozici všední pracovní kroje a také části kroje svatebního pro nejslavnostnější příležitosti.
Ženský kroj
Ženský kroj má tyto části: sukni či kanduši, malou a velkou spodnici, zástěru, košilku, živůtek (šněrovačku), špenzr (kazajku, jupku), tříroh (šátek), vínek, čepec s barevnou pentlí, punčochy a střevíce.
Původní sukně v Podještědí byly bílé, lněné, hedvábné fěrtochy bývaly fialové, modré, žluté i květované, a nosily je pouze starší ženy, kdežto děvčata měla zástěry z bílého batistu nebo z jemného plátna. Kromě bílých sukní byly sukně barvy tmavě červené, růžové a zelené, a to květované i jednobarevné. V Pojizeří mají sukně v jedné třetině od doleního okraje širokou stuhu jiné barvy, než byla barva látky na sukni.
Ve všední dny nosily ženy v podještědí modrou plátěnou sukni nebo kanduš, tj. sukni s živůtkem bez rukávů. Na nohou měly nízké střevíčky a červené punčochy s vyšívaným cviklem.
Fěrtoch (zástěra) byl v Pojizeří menší než v jiných krajích a byl vždy světlejší barvy než sukně. My máme na výběr dva druhy zástěr: pracovní či polosváteční, což je plátěná zástěra, většinou s květovaným vzorem či jinými ornamenty, řazenými do podélně širokých pruhů. A pak nádhernou zástěru sváteční (svatební), která je z bílého hedvábí a celá zástěra včetně konců vázaček byly bohatě vyšívané.
Košilka ženského podještědského kroje má široké nadrhnuté rukávy, vyšívané okruží (krajzl), které bylo na vnějším okraji zdobeno krajkami. Proti jiným ženským krojům českým chybí podještědským košilkám karnýry u rukávů. Rukávy jsou tu totiž zakončeny v nadloktí širší manžetkou, přitaženou k tělu třemi tkanicemi, které jsou zakryté navrch přišitými a nadrhnutými kraječkami. Na ramenou košilek je dvojitá látka (podsazení) a náprsenka i rukávy mohly být i vyšívané. Límeček košilky je vyšívaný a klade se přes okruží (krajzlík).
Šněrovačky byly v Pojizeří buď vysoké s puntem a nebo nízké, které měly napřed pásek. Okraje nižších šněrovaček, které jsme zvolili také my, ačkoliv bez pásku, byly lemovány tenkou kůžičkou (v našem případě stuhou).
Za chladnějšího počasí se strojila děvčata do špenzrů (jupek) nebo do krátkých kožíšků. Starší ženy si braly kabátek nebo špenzr pouze na vycházky a do kostela (a to přes šněrovačku), avšak do práce nebo k muzice jej vždy odkládaly.
Tříroh nosily jen provdané ženy a byl vyšíván bíle, vzorem podobným výšivkám na zástěře.
Na hlavě dívek nebo žen, které neměly ještě děti, byl uvázán vínek vyšívaný karmazínem a zlatým dracounem. Pestrostí a dokonalostí vínku dávaly dívky najevo, jak jsou zručné a bohaté. Právě vínek byl pak jedním z kritérií pro hochy, kteří si podle něj mohli vybírat vhodnou nevěstu. Náš vínek má sytě červený základ a každá dívka souboru si ho vlastnoručně vyšívala. Také konce podvínku bývaly vyšívané, v tomto případě pouze karmazínem.
Nošení holubinek, hojně vyšívaných uzlíčkových čepců se přisuzuje jak ženám, tak i dívkám. Ty však u nich měly mašle s dlouhými fábory, barvy ohnivě červené nebo růžové. Folklorní soubor JIZERA pořídil nové bílé čepce se širokými barevnými pentlemi k příležitosti oslav 25. výročí založení souboru, kdy byla uvedena premiéra Podještědské svatební veselice.
K muzikám či jiným slavnostnějším příležitostem chodily ženy a dívky v bílých punčochách, které byly často zdobeny v oblasti kotníku červenou výšivkou. Do práce šly většinou bez punčoch, prostonohé. My používáme k pracovním krojům červené punčochy.
Mužský kroj
Mužský kroj má tyto části: kalhoty, košili, vestu, kabát a klobouk.
Všední kalhoty byly kožené, sváteční z černého nebo hnědého sukna, v Pojizeří spíše světlé.
Mužský kroj měl košili bíle vyšívanou s klopeným límečkem a rukávy s manžetami, zdobenými kroužkováním jako u límečku. Košile se vyznačovaly velmi krátkými náprsenkami, po obou stranách podél vlnovek a uvnitř zoubkováním s typickým uzlíčkovým vyšíváním.
Vesty ze sametu se nosily přepínací, tzv. formanské a měly dvě řady knoflíků. V Pojizeří se také nosily vesty soukenné, dlouhé, a byly vyšívány na předních dílech a na šůscích pestrým hedvábím. Jejich barva byla výraznější než u vest v Podještědí, byly červené, modré i zelené. Přepínací vesty byly dlouho předmětem obdivu všech lidí, kteří je viděli na mužích v době, kdy se ještě nosily. Zvláštností na nich bylo to, že působily lidové tím, že byly právě dvouřadové. Oba konce límce se nestýkaly a proto se pod krkem octl vodorovný okraj předního dílu se dvěma knoflíky, pod nimiž byla mezera dvakrát větší než byly ostatní vzdálenosti sousedních knoflíků. K tomu přispěla i barevná působivost předních dílů vesty. Dvě řady perleťových knoflíků svítily na tmavém, velmi působivém podkladu. K příležitosti oslav 25. výročí založení folklorního souboru JIZERA přibylo ve fundusu 14 nových slavnostních přepínacích vest, ušitých z barevného manšestru.
Kabáty byly z černého sametu, krátké se dvěma šůsky a se dvěma řadami stříbrných knoflíků.
Klobouk byl často se shora smačklým dýnkem a se širokým okrajem, z černé plsti s barevnou stuhou zelenou nebo červenou, která se však nenosila do práce nebo k muzice. Co se tvaru klobouku týče, my jsme čerpali přímo z pozůstalosti Pavla Krejčího, který po sobě zanechal klobouk s kulatým dýnkem, jehož kopií se dnes můžeme pochlubit jako jediný soubor z celého regionu. Právě za tento klobouk s „kulatou střechou“ jsme byli oceňováni a chváleni mnoha znalci a porotci při důležitých folklorních soutěžích proto, že takové se už moc často nevidí. Kulatý klobouk se širokou krempou byl v tomto kraji používán především z důvodu častých srážek. Voda z něho stékala lépe a neshromažďovala se na něm. Široká krempa zase sloužila k tomu, aby voda netekla mužům na ramena a záda. Díky tomuto kousku krojového vybavení se folklorní soubor JIZERA nestává pouze jedním z mnoha souborů Čech, ale vyjímá se díky své originalitě a jedinečnosti. A to nejen co se krojů týče. Proto právě „náš“ kulatý klobouk patří právoplatně také na logo souboru JIZERA.